Jsem fotografka a autorka dětských pohádek. Tvoření je pro mě víc než práce, je to vášeň, která mě provází celý život. Psaní pohádek miluji už od malička a zachycování štěstí, lásky a opravdových emocí mě naplňuje tak, že se to bez fotoaparátu a příběhů už neumím představit. Fotím a píšu srdcem. Protože mě to baví. Protože mi dává smysl zachytit to, co je křehké, opravdové a pomíjivé.
Miluji dětskou upřímnost, hravost a čistou lásku. To, jak děti prožívají svět tady a teď. Jak se smějí, běží, zastaví se u maličkosti a dokážou být samy sebou. Právě tyto okamžiky se snažím zachytit. jemně, citlivě a bez nátlaku. Nejde mi o dokonalost. Jde mi o pravdu okamžiku.
Část svého života jsem strávila v Anglii, kde jsem pracovala, poté dlouho pro společnost Heineken v ČR. Vystudovala jsem humanitní lyceum.
Fotografování mě ale nikdy neopustilo. Fotila jsem pořád. Pro sebe. Pro radost. Pro zachycení pocitů, míst a lidí kolem sebe. Kreativní duše ve mně nikdy neusnula.
Zlom přišel ve chvíli, kdy na svět přišla moje milovaná Simonka. Připomněla mi, jak krásné je být dítětem. Jak důležitá je fantazie, hra, ticho i smích. A jak snadno na to dospělí zapomínají. Právě ona mě znovu spojila s mou kreativní částí a dala vzniknout tomu, co dnes dělám. Začala jsem:
Takové, které mají duši.
Ve své práci se neustále snažím posouvat dál. Vzdělávám se, účastním se fotografických soutěží a hledám nové cesty, jak vyprávět příběhy obrazem i slovem. Každé focení, každé dítě a každá rodina mě něco učí.
Nejsem ta, která by děti stavěla do póz. Jsem spíš někdo, komu děti rychle začnou důvěřovat. Kdo si s nimi povídá, směje se a dává jim prostor být samy sebou. Věřím, že právě proto vznikají fotografie plné klidu, jemnosti a opravdové blízkosti.
Protože věřím, že:
Tvořím pro ty, kteří chtějí víc než jen hezkou fotografii. Pro ty, kteří chtějí vzpomínku, ke které se budou vracet. A pokud bych měla říct něco sama za sebe – cítím, že přesně tady jsem doma.

